Labyrint bazénů se slanou vodou, vodopádů, můstků a černé sopečné skály posetý palmami, kam se město chodí koupat celý rok. Navrhl ho César Manrique, umělec, který naučil Kanárské ostrovy stavět, aniž by se praly s přírodou, a hotový ho už neviděl.
Manriqueův rukopis, poznatelný na všem
Není to obyčejný aquapark. Nejsou tu žádné rovné linie, které by skřípaly, ani brutální kontrasty: voda, sopečný kámen a rostliny pracují společně, jako by tu všechno samo vyrostlo mezi skalami. To je Manriqueova poznávací značka.
Rodák z Lanzarote postavil svou kariéru na konkrétní myšlence: že architektura na Kanárských ostrovech se má rodit ze sopečné krajiny, a ne se jí vnucovat. Jameos del Agua, Mirador del Río nebo Kaktusová zahrada na Lanzarote odpovídají všechny tomuto principu.
V souostroví, které se v šedesátých a sedmdesátých letech zaplňovalo bezohlednou turistickou výstavbou, byl tento postoj radikální a na Lanzarote se mu ho podařilo proměnit v ostrovní politiku. Jeho vliv na to, jak ostrovy dnes vypadají, se těžko přecení.
Tady zabírá asi dvacet dva tisíc metrů čtverečních získaných na okraji moře, s bazény se slanou vodou čerpanou z Atlantiku. Za pěkného dne je plný rodin, skotačících dětí a starších lidí, kteří plavou délky.
Nechtěná závěť
Manrique zemřel v roce 1992 při autonehodě na svém rodném Lanzarote, nedaleko své vlastní nadace. Park byl otevřen v roce 1995, už bez něj, a to z něj dělá jeden z jeho posledních velkých projektů a jeho posmrtné dílo na Tenerife.
Má navíc staršího bratra na severu ostrova: Lago Martiánez v Puerto de la Cruz, které Manrique podepsal o několik let dřív. Myšlenka je stejná — koupat se v mořské vodě mezi sopečnou skálou —, ale tam ve větším měřítku.
Tento recept odpovídá skutečnému problému ostrovů: v mnoha úsecích kanárského pobřeží je břeh útesem nebo ostrou skálou, bez pláže, kde by se dalo koupat. Bazény se slanou vodou vyřešily koupání ve městě tam, kde ho příroda nenabízela.
Stojí za to dívat se na něj i tímhle praktickým klíčem, nejen estetickým: je to hojně využívaná veřejná infrastruktura, ne památník. A to je nejspíš nejlepší způsob, jak uctít umělce, který chtěl, aby se jeho díla žila.
Nenechte si ujít
Navrhl ho César Manrique
Umělec z Lanzarote, autor Jameos del Agua, který naučil Kanárské ostrovy stavět s krajinou.
Hotový ho už neviděl
Zemřel v roce 1992 při nehodě na Lanzarote. Park byl otevřen v roce 1995, bez něj.
Slaná voda z Atlantiku
22 000 m² získaných na okraji moře, s bazény, vodopády a černou sopečnou skálou.
Má staršího bratra
Lago Martiánez v Puerto de la Cruz, které Manrique podepsal o několik let dřív a ve větším měřítku.
Jak zapadá do tvé návštěvy Santa Cruz de Tenerife
Leží na nábřeží, hned za Auditorio de Tenerife a Castillo de San Juan Bautista, na pobřežní promenádě.
Obejít ho a prohlédnout si ho zvenku zabere patnáct minut, nebo tu můžeš strávit půl dne v plavkách: vstup je placený, za mírnou cenu, a jsou tu všechny služby.
Nejlépe se kombinuje s Torres de Santa Cruz, které jsou vidět z vody, a s Palmetem, které leží na konci promenády. Všechna tři místa uzavírají trasu podél moře.
Časté dotazy
Má staršího bratra na severu ostrova?
Ano. O roky dřív Manrique podepsal slavné Lago Martiánez v Puerto de la Cruz, na druhé straně Tenerife. Tenhle park v hlavním městě je jako jeho mladší bratr: stejná myšlenka koupání v mořské vodě mezi sopečnými skalami, ale ve městě chicharreros.
