První klášter založený v Granadě po jejím dobytí a místo, kde je pohřben Gran Capitán, voják, který změnil způsob vedení války v Evropě. Jeho kostel má hlavní retabulum, které je zlatou horou soch stoupající až ke klenbě, jednu z nejpůsobivějších věcí ve městě. A málem zmizel: Francouzi vyhodili do povětří jeho věž, aby kámen použili na most.
Mauzoleum Gran Capitána
Gonzalo Fernández de Córdoba, Gran Capitán, byl nejlepším vojákem své doby. Přeorganizoval španělské vojsko tak, že spojil píky a arkebuzy ve smíšených jednotkách, taktikou, která se stala zárodkem tercií a ovládala evropská bojiště po půldruhého století. Získal pro Korunu Itálii a zemřel v Granadě v roce 1515.
Jeho vdova, María Manrique, vévodkyně ze Sessy, proměnila tento kostel v jeho mauzoleum a zaplatila velkou část stavby. Tradice vypráví, že nad hrobem dala zavěsit prapory a korouhve, které její manžel ukořistil na taženích, a že jich bylo nakonec přes dvě stě.
Klášter byl založen v roce 1492, v roce dobytí, a byl první ve městě. Jeho ambit se dvěma patry oblouků a s pomerančovou zahradou uprostřed patří k nejklidnějším místům Granady a bývá prakticky prázdný.
Retabulum a napoleonská rána
Hlavní retabulum z XVI. století zabírá celou čelní stěnu kostela až ke klenbě: čtyři patra polychromovaných a zlacených soch se scénami ze života Krista a Panny Marie, v takovém nahromadění, že je těžké ho obsáhnout pohledem. Podíleli se na něm Jacobo Florentino a Diego de Siloé, tentýž architekt jako u katedrály.
Klenby a zdi pokrývají fresky z XVI. století a v celém souboru se objevují erby, vojenské trofeje a neustálé odkazy na Gran Capitána. Je to pohřební chrám v tom nejdoslovnějším smyslu: celý výzdobný program mluví o jediném muži.
Za napoleonské invaze se z kláštera stala jezdecká kasárna a věž kostela vyhodili do povětří, aby její kámen použili na stavbu mostu přes Genil. Fresky utrpěly, prapory zmizely a budova zůstala ve zpustlém stavu, ze kterého se vzpamatovávala přes sto let. To, co vidíš dnes, je restaurace.
Nenechte si ujít
Hlavní retabulum
Čtyři patra zlacených soch až ke klenbě, a za nimi Jacobo Florentino a Diego de Siloé.
Hrob Gran Capitána
Vojáka, který vynalezl smíšené jednotky píkenýrů a arkebuzírů, zárodek tercií.
Zavěšené prapory
Jeho vdova dala nad hrob zavěsit korouhve ukořistěné na taženích. Ztratily se za Francouzů.
Vyhozená věž
Napoleon ji dal strhnout, aby se kámen použil na most přes Genil. Budova se vzpamatovávala celé století.
Jak zapadá do tvé návštěvy Granady
Leží trochu stranou hlavního okruhu, deset minut pěšky od katedrály ulicí San Jerónimo, a tahle vzdálenost vysvětluje, proč sem přichází tak málo návštěvníků. Je to s velkým náskokem nejpodceňovanější památka Granady.
Návštěva je krátká — třicet minut na kostel a ambit — a vstup stojí velmi málo. Pořád je to klauzurní klášter, ve kterém žijí jeronýmské jeptišky, takže některé části jsou zavřené a je dobré zachovávat ticho.
Pokud se po Alhambře a centru chystáš na druhé kolo památek, tohle je zastávka, která se vyplatí nejvíc, spolu s klášterem Cartuja, který je dalších dvacet minut na sever a má barokní sakristii považovanou za jednu z nejvelkolepějších ve Španělsku.
Časté dotazy
Kdo přesně byl ten Gran Capitán?
Gonzalo Fernández de Córdoba, nejlepší voják svého století. Obrátil vedení války naruby, když smíchal píky s arkebuzami, taktiku, ze které vzešly obávané tercie. Ale moje oblíbená historka, napůl legenda, je tahle: když po něm král Ferdinand žádal vyúčtování všeho, co se za tažení utratilo, on, uražený, odpověděl sarkastickým a absurdním seznamem nemožných výdajů. Odtud vzniklo rčení „účty Velkého kapitána“, které dodnes používáme pro nafouknuté účty, které nemají hlavu ani patu.
Je pravda, že tu uvnitř visely válečné prapory?
Tak to vypráví tradice a mrazí, když si to představíš. Jeho vdova, vévodkyně ze Sessy, proměnila tento kostel v manželovo mauzoleum a dala nad jeho hrob pověsit prapory, které v bitvách ukořistil nepříteli. Les poražených korouhví bdící nad vítězem. Během staletí je sňali, ale zlacený oltářní retábl, který vidíš, vznikl právě kvůli tomu: aby oslavoval válečníka, ne jen kvůli modlitbě. Je to oltář postavený ke slávě jednoho člověka.
