Lanovka na Artxandu
Jezdí každých pár minut a není třeba nic rezervovat. Kabiny jsou uvnitř odstupňované, s podlahou ve schodech, protože při takovém sklonu by se jinak nedalo stát. Při jízdě nahoru se postav k zadnímu okénku.

Lanovka z roku 1915, která málem zanikla, výhled, ze kterého pochopíš, proč se městu říká „el bocho“, a co dělat nahoře kromě dívání.
🎧 Na trase Artxanda a mosty řekyJsou města, která pochopíš, když je projdeš pěšky, a jiná, od kterých se potřebuješ vzdálit. Bilbao patří k těm druhým: dokud nevyjedeš na horu a neuvidíš celé údolí, nepochopíš, proč má město takový tvar, proč je Ensanche tam, kde je, a proč ría úplně všechno uspořádává. Jízda trvá tři minuty a stojí tolik co jízdenka na autobus.
A dvakrát na pokraji zániku.
Jezdí od roku 1915 a za něco málo přes tři minuty překoná převýšení dvě stě dvacet šest metrů, po svahu, jehož sklon dosahuje až čtyřiceti pěti procent. Systém je klasický horský: dvě kabiny spojené lanem, které se navzájem vyvažují, takže když jedna stoupá, druhá klesá a motor vyrovnává jen rozdíl.
Postavila se z velmi konkrétního důvodu. Na začátku XX. století přišla Artxanda do módy jako výletní místo: nahoře byly výletní hospůdky, restaurace a otevřená krajina a obyvatelé Bilbaa, kteří žili mezi továrnami a kouřem, chtěli v neděli utéct. Výstup pěšky byl pořádná dřina, a tak se postavila lanovka.
Dvakrát se málem ztratila. Poprvé za občanské války, která ji zničila a nechala ji léta mimo provoz. Podruhé to bylo horší, protože se to stalo potichu: v roce 1976 ji zavřeli kvůli nerentabilitě a Artxanda zůstala bez své pupeční šňůry s městem, dokud ji tlak obyvatel nedokázal obnovit.
Dnes je plnohodnotnou městskou dopravou, s jízdenkou za normální cenu a se slevou na kartu Barik. To mění zážitek: ve stejné kabině se potkávají turisté s fotoaparátem a obyvatelé svahu, kteří jedou s nákupem domů.
Jezdí každých pár minut a není třeba nic rezervovat. Kabiny jsou uvnitř odstupňované, s podlahou ve schodech, protože při takovém sklonu by se jinak nedalo stát. Při jízdě nahoru se postav k zadnímu okénku.
Zábradlí, ze kterého je vidět celé Bilbao rozložené na dně údolí, s ría, která se vine mezi budovami. Celá desetiletí sem jezdili snoubenci pro nedělní fotku a na tomtéž přesném místě se dodnes tvoří neformální fronta.
Stáhněte si aplikaci a objevte Bilbao offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Artxanda a mosty řeky s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Užitečné není udělat fotku, ale rozpoznat jednotlivé dílky. Na západě se u vody leskne titan Guggenheimova muzea, nezaměnitelný; za ním se zvedají věže Ensanche a Torre Iberdrola, nejvyšší budova města; a na této straně ría, na úpatí hory, se tísní tmavé střechy starého města.
Když sleduješ ría na sever, tušíš cestu k moři, s pozemky po bývalých loděnicích, které už nejsou k poznání. A na druhé straně hory se otevírá zelené údolí Txorierri, kde je letiště. Mosty z téhle výšky vypadají jako hračky.
Ale co se tu člověk opravdu naučí, je topografie. Bilbao zabírá jedinou dostupnou rovinu v úzkém údolí a všechno ostatní jsou zastavěné svahy. Odtud pochází místní přezdívka „el bocho“, což znamená díra: město se nerozlévá, choulí se na dně misky.
Ten nedostatek půdy najednou vysvětluje několik věcí: proč se Ensanche vytyčilo na druhé straně vody, proč město rostlo do výšky a proč existují lanovky a veřejné výtahy. Zeměpis vládne a odsud je vidět, jak vládne.
Artxanda není jen vyhlídka: je to otevřený park s cestami, loukami a piknikovými místy, a v tom je rozdíl oproti kterémukoli městskému balkonu. Dá se tu strávit celé odpoledne a spousta obyvatel Bilbaa sem o víkendu jezdí bez jiného plánu než se najíst a projít.
Jsou tu grilové restaurace asadores a sidrerie a také neformálnější podniky. Najíst se nahoře s městem pod sebou je klasický místní program a o víkendech je dobré rezervovat, protože bývá plno. V létě fungují navíc terasy a městské koupaliště.
Vedle vyhlídky postupně přibyla díla, která už jsou součástí krajiny: velká bronzová stopa položená na zemi, která do sebe zarámuje město, a velká písmena se jménem Bilbaa, jasné lákadlo na fotku.
Ideální chvíle je západ slunce, kdy se titan muzea rozzáří a světla v údolí se objevují jedno po druhém. Na výjezd, výhled a sjezd stačí dobrá půlhodina; celé odpoledne, pokud se tu najíš. A cestou zpátky tě promenáda Campo Volantín dovede po rovině a podél vody až k Zubizuri.
Bílý most od Calatravy, s obloukem posunutým na jednu stranu a zakřivenou lávkou. Jeho původní podlaha byla skleněná a za deště klouzala, takže ji bylo nutné zakrýt; architekt nakonec město zažaloval. Leží po cestě zpátky od lanovky.
Je to běžná městská doprava, s jízdenkou za normální cenu a se slevou na kartu Barik. Není třeba rezervovat ani kupovat předem: jezdí každých pár minut z Plaza del Funicular a jízda trvá něco málo přes tři minuty.
Obojí ano. Nahoru vede silnice s parkovištěm a jezdí tam i městský autobus. Pěšky tam vede cesta, ale je to dlouhý a náročný výstup, který jen málokdo dělá pro radost. Lanovka je rychlá možnost a je součástí zážitku.
Celé Bilbao na dně údolí: titan Guggenheimova muzea u vody, věže Ensanche, z nichž vyčnívá Torre Iberdrola, střechy starého města na této straně ría, na úpatí hory a ría, která se mezi tím vším vine. Na druhé straně hory se otevírá údolí Txorierri, kde je letiště.
Protože to znamená jáma nebo díra, a z Artxandy to pochopíš doslova: město je vsazené na dno úzkého údolí, uzavřeného horami na všech stranách. Bilbao se nerozlévá jako jiná města, choulí se na jediné dostupné rovině, a ten nedostatek půdy vysvětluje velkou část jeho urbanismu.
Ano, a je to součást místního programu. Jsou tu grilové restaurace asadores, sidrerie a neformálnější podniky, v létě i terasy. Spousta obyvatel Bilbaa sem o víkendu jezdí jen se najíst a projít se parkem. V sobotu a v neděli je dobré rezervovat, protože bývá plno.
Při zataženém nebi ano, při nízké mlze ne. Opar je v Bilbau častý, a když se usadí v údolí, není shora vidět vůbec nic. Šedý, ale průzračný den funguje perfektně a dokonce dává charakterističtější obraz města než modré nebe.
Stáhněte si Viavoy a projděte Bilbao offline, kdykoli budete chtít.
