Je to pravděpodobně nejčastěji napodobovaný španělský hrad na světě a důvod je v jeho poloze: zaražený do špičky skalního ostrohu, kde se stékají dvě řeky, se strmým srázem na třech stranách. Z údolí vypadá jako příď kamenné lodi, která se chystá vyplout. Než vejdeš, je dobré vědět, že velká část té pohádkové siluety je mladší než dvě století.
Klasický pohled se nepořizuje z hradu, ale zdola, v údolí Eresmy, cestou dolů ke kostelu Vera Cruz. Je to dvacet minut sestupu a skoro žádný jednodenní návštěvník sem nedorazí.
Od pevnosti k paláci a k vojenské akademii
Tisíc let využití vrstvených na sebe.
Opevnění tu stálo už v římské a muslimské době, z důvodu, který je vidět na první pohled: ostroh mezi Eresmou a Clamores je ze tří stran nedobytný a bránit stačí jen jednu. Žádné obranné postavení v Kastilii není tak zřejmé.
Kastilští králové z něj udělali sídlo, nejen obranu. Jan II. postavil štíhlou věž, která nese jeho jméno, s vysunutými strážními věžičkami v rozích, a další panovníci postupně přidávali sály, kazetové stropy a mudéjarskou výzdobu.
Odtud vyšla Isabela Katolická v den, kdy se šla nechat prohlásit královnou Kastilie na hlavním náměstí, v roce 1474, v jednom ze zakladatelských okamžiků španělské monarchie. Hrad byl tehdy skutečným královským sídlem, a ne symbolem.
Pak ztratil na významu: dvě století byl státním vězením a od roku 1764 Královskou dělostřeleckou akademií. Právě toto vojenské a akademické využití, víc než to rezidenční, zabralo většinu jeho novodobých dějin, a vysvětluje, proč je uvnitř muzeum dělostřelectva.
Vstupné kolem 9 € s muzeem a věž Jana II. za příplatek. Uvnitř projdeš Trůnním sálem, Sálem králů s vlysem kastilských panovníků, Zbrojním sálem a Muzeem Královské dělostřelecké akademie. Počítej s hodinou, s věží s hodinou a čtvrt.
Strávil budovu zevnitř a zničil střechy i interiéry. To, co se postavilo potom, nebyla archeologická obnova, ale romantická rekonstrukce z XIX. století, s těmi ostrými břidlicovými jehlancovými střechami, které jsou dnes jeho obrazem po celém světě.
Požár v roce 1862 je datum, které je třeba mít na paměti, když se na tuhle stavbu chceš pořádně dívat. Strávil interiér a zničil střechy, a pozdější rekonstrukce se neřídila archeologickými zásadami, ale romantickým cítěním doby, které hledalo spíš pohádkový hrad než ten skutečný.
Odtud pocházejí ostré břidlicové jehlancové střechy, podle kterých se dnes Alcázar pozná na jakékoli fotografii na světě. Ty původní byly mnohem střídmější a silueta, která inspirovala tolik obrazů pohádkových hradů, je z velké části vynálezem XIX. století.
Konstrukce, věže, zdi a hmoty jsou ale středověké. A některé interiéry si uchovávají nebo věrně napodobují původní mudéjarské kazetové stropy, zvlášť v Sále králů s vlysem soch panovníků Asturie, Leónu a Kastilie.
Vědět to památce neubírá na hodnotě, ale mění to, na co se díváš: není to nedotčený středověký hrad, ale středověký hrad znovu přečtený XIX. stoletím. A tahle dvojí vrstva je ve skutečnosti mnohem zajímavější.
Věž a pohled na hrad zdola
Výstup na věž Jana II. se platí příplatkem a je to asi sto padesát schodů v úzkém točitém schodišti, nevhodném pro toho, kdo má potíže s pohybem nebo trpí klaustrofobií. Shora přehlédneš údolí, v pozadí pohoří Guadarrama a celé staré město s akvaduktem na opačném konci.
Pohled, který je ale třeba hledat, je ten opačný: hrad viděný zdola. Dostaneš se k němu sestupem do údolí Eresmy po cestě, která začíná vedle Alcázaru, dvacet minut z kopce kolem kláštera El Parral a topolových alejí u řeky.
Odtud, s pohledem vzhůru, se hrad rýsuje nad skálou jako kamenná loď plující nad údolím a pozdě odpoledne zezlátne. Je to obraz, který si skoro žádný jednodenní návštěvník neodnese, protože vyžaduje hodinu a půl a cesta zpátky je celá do kopce.
Ve stejném údolí stojí kostel Vera Cruz, dvanáctiúhelník postavený kolem roku 1208, aby napodobil tvar Božího hrobu. Pokud sestoupíš, ověř si předem otevírací dobu, která je omezená, a v pondělí je zavřeno.
Dvanáct stran, skoro kruh, s dvoupatrovou edikulou uprostřed, kde podle tradice rytíř držel noční stráž u svých zbraní, než byl pasován. Z jeho věže je nejlepší výhled na Alcázar. Připisoval se templářům, dnes se ale spíš uvažuje o rytířích Božího hrobu.
Cesta dolů vede kolem kláštera El Parral, založeného v XV. století a dodnes obývaného mnichy řádu svatého Jeronýma, a kolem topolových alejí u řeky. Je to ta část Segovie, kam skoro žádný jednodenní návštěvník nevkročí, a cesta zpátky je celá do kopce.
Říká se to často, hlavně v souvislosti s Popelčiným zámkem, a společnost to nikdy úplně nepotvrdila. Jisté ale je, že jeho silueta s ostrými jehlancovými střechami odpovídá rekonstrukci po požáru v roce 1862, romantické přestavbě, která hledala právě pohádkový hrad.
Která část Alcázaru je původní?
Konstrukce, věže, zdi a hmoty jsou středověké. Po požáru v roce 1862 se znovu postavily střechy a velká část interiérů, podle romantických, a ne archeologických zásad. Břidlicové jehlancové střechy, podle kterých se budova pozná po celém světě, patří k této rekonstrukci.
Vyplatí se vystoupat na věž?
Pokud nemáš potíže s pohybem, klaustrofobii ani závratě, ano: je to asi sto padesát schodů v úzkém točitém schodišti a shora přehlédneš údolí, pohoří a celé staré město s akvaduktem v pozadí. Platí se příplatek ke vstupence. Když je času málo, stačí sály paláce.
Odkud je nejlepší výhled na Alcázar?
Z údolí Eresmy, dvacet minut sestupu po cestě, která začíná vedle hradu a vede kolem kláštera El Parral. Odtud se objeví jako kamenná příď nad skálou, což je ten klasický obraz. Také z vyhlídky na silnici do Zamarramaly, kam se dá dojet autem.
Kolik času je potřeba?
Hodina na sály a muzeum, s věží hodina a čtvrt. Pokud sestoupíš do údolí kvůli pohledu zdola a kostelu Vera Cruz, je třeba přidat další hodinu a půl, s tím, že cesta zpátky je celá do kopce a otevírací doba Vera Cruz je omezená.
Co je k vidění uvnitř?
Trůnní sál, Sál králů s vlysem soch panovníků Asturie, Leónu a Kastilie, Zbrojní sál se zbrojí a historickými zbraněmi, několik sálů s mudéjarskými kazetovými stropy a Muzeum Královské dělostřelecké akademie, která budovu zabírala od roku 1764.
Praktické informace
KdeZápadní konec starého města, 20 minut pěšky od akvaduktu.
VstupenkyKolem 9 € s muzeem. Věž Jana II. se platí příplatkem.
DélkaHodina uvnitř, s věží hodina a čtvrt.
VěžAsi 150 schodů v úzkém točitém schodišti. Není pro každého.
PohledZ údolí Eresmy, 20 minut sestupu. Cesta zpátky je celá do kopce.
Nejlepší časPozdě odpoledne kvůli pohledu zdola, když kámen zezlátne.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Segovia a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Segovia offline, kdykoli budete chtít.
od 3,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Segovia