Věž Mangana
Symbol města a zároveň jeho nejspornější památka: dvě rekonstrukce ve XX. století jí vzaly špičatou střechu z roku 1532 a přidaly cimbuří. Jsou to společné hodiny Cuenky, pod kterými obyvatelé na Silvestra jedí hrozny.

Město postavené do výšky na skalním hřebeni. Jak ho vystoupat a nepadnout přitom, v jakém pořadí ho vidět a kde přesně se dělá fotka Casas Colgadas.
🎧 Na trase Zavěšená Cuenca: od Casas Colgadas k hraduCuenca se neprochází vodorovně: stoupá se do ní. Staré město zabírá skalní hřeben mezi dvěma roklemi a celá trasa je jedno nepřetržité stoupání z dolního města až k hradu. Dobrou zprávou je, že každý úsek má svou vyhlídku a že dobře naplánovaný den stačí na to, abys viděl všechno bez stresu.
Dvě a půl hodiny.
Začni u Torre de Mangana, v nejvyšším a nejstarším bodě prvního osídlení. Byla to strážní věž muslimské Cuenky, i když dnešní podobu —s cimbuřím— jí daly dvě rekonstrukce ve XX. století, o kterých se tu dodnes vedou spory. Z plošiny je vidět na celou soutěsku Júcaru.
Pokračuj nahoru k Plaza Mayor ulicemi starého města. Náměstí je protáhlý trojúhelník, ne obdélník: skála víc nedovolila a vtěsnalo se tam, kde mu hora nechala místo. Uzavírá ho barokní radnice postavená na třech obloucích, kterými dodnes prochází ulice.
Katedrála vévodí široké straně a je dlouhou návštěvou dopoledne. Patří k prvním gotickým katedrálám ve Španělsku, s anglonormanským vlivem, který přišel s Eleonorou Plantagenetskou, manželkou Alfonse VIII. Průčelí je novogotické z roku 1902, ale to dobré je uvnitř: triforium andělů, Arco de Jamete a abstraktní vitráže z XX. století, jaké nemá žádná jiná španělská katedrála.
Pokud ti zbude půl hodiny, hned vedle je biskupský palác s Museo Diocesano, kde jsou díla El Greca.
Symbol města a zároveň jeho nejspornější památka: dvě rekonstrukce ve XX. století jí vzaly špičatou střechu z roku 1532 a přidaly cimbuří. Jsou to společné hodiny Cuenky, pod kterými obyvatelé na Silvestra jedí hrozny.
Jedna z prvních gotických katedrál ve Španělsku, započatá po dobytí v roce 1177 s kameníky a vkusem ze severu. Vypadá víc normansky než kastilsky. Uvnitř triforium andělů, Arco de Jamete a abstraktní vitráže z XX. století.
Stáhněte si aplikaci a objevte Cuenca offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Zavěšená Cuenca: od Casas Colgadas k hradu s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Dvě hodiny.
Sejdi ulicí Obispo Valero ke Casas Colgadas, obrazu, který tě sem nejspíš přivedl. Jsou tři, z XV. století, s dřevěnými převisy nad téměř čtyřiceti metry prázdna, a nejsou rozmarem: ve městě bez vodorovné půdy bylo růst ven jedinou možností.
Vejdi do Museo de Arte Abstracto Español, které zabírá dva z nich a kam je vstup zdarma. Je to jediný způsob, jak je vidět zevnitř a vyklonit se z jejich oken nad propast, s Chillidou, Tàpiesem a Saurou zavěšenými na píď od hlubiny.
A přejdi Puente de San Pablo, železnou lávku nad soutěskou Huécaru. Tam je pořízena každá fotka Cuenky, kterou jsi kdy viděl: z mostu jsou domy vidět z profilu nad roklí. Na druhé straně je bývalý klášter San Pablo, dnes parador, státní hotel v historické budově.
Je to také oblast, kde se najíst, s Plaza Mayor pět minut odtud. A v létě v tuhle hodinu přijde stín rokle vhod.
Tři skutečné domy, které se vznášejí nad propastí, zrekonstruované na začátku XX. století, když byly napůl v troskách. Kdysi jich nad prázdnem visela celá řada podél okraje skály. Fotka se dělá z Puente de San Pablo, ne odtud.
Založil ho malíř Fernando Zóbel v roce 1966, aby shromáždil své přátele, a sály navrhli sami umělci. Ta instalace změnila španělské muzejnictví. Zóbel ho v roce 1980 daroval nadaci Fundación Juan March a vstup je zdarma.
Dvě hodiny.
Vystoupej po ulici ronda de Julián Romero, úzké ulici-vyhlídce se schody a s domy zavěšenými na okraji, která patří k nejkrásnějším procházkám starým městem. Cestou projdeš kolem kostela San Pedro a Fundación Antonio Pérez, dalšího muzea současného umění umístěného v klášteře.
Poslední úsek vstupuje do Barrio del Castillo, nejvyšší a nejméně navštěvované části starého města: skromné domy, velmi úzké ulice a atmosféra, která už není monumentální, ale sousedská. Tady staré město dál žije.
Z hradu zbylo pár úseků hradeb, nějaká věž a Arco de Bezudo, ale na tom moc nezáleží: sem se chodí za výhledem. Shora jsou vidět obě soutěsky po obou stranách a celé město, jak se svažuje po skalní páteři.
Dolů jdi za světla, protože ulice čtvrti jsou úzké a špatně osvětlené. A den zakonči na Plaza Mayor, která je v noci, s osvětlenou katedrálou, úplně jiným místem.
Jediná strana, ze které se dalo zaútočit na město obklopené srázy, a proto místo, kde všechno začalo. Když hrad ztratil vojenský význam, usadil se vedle něj tribunál inkvizice a jeho prostory sloužily jako vězení. Volný přístup a nejlepší vyhlídka ve městě.
Vrať se sem na konci dne. Je to výchozí místo setkání ve městě —v Cuence se domlouvá „na náměstí“ bez dalšího upřesnění— a v noci, s osvětlenou katedrálou a honosnými domy v teplých barvách kolem, se úplně promění.
Ano, celé staré město se vejde do jednoho dne: Torre de Mangana, Plaza Mayor, katedrála, Casas Colgadas s muzeem, Puente de San Pablo a hrad. S druhým dnem přibudou další umělecké nadace, procházka soutěskou Huécaru a výlet do Ciudad Encantada, třicet kilometrů odtud.
Je tu veřejný výtah, který spojuje dolní město s horním starým městem, a také městský autobus. Výstup pěšky je možný, ale převýšení je vážné, takže rozumné je vyjet nahoru jedním z nich a dolů jít pěšky. Uvnitř starého města navíc trasa dál stoupá až k hradu.
Z Puente de San Pablo, železné lávky, která překračuje soutěsku Huécaru. Odtud jsou vidět z profilu, s roklí pod sebou. V poledne a v hlavní sezóně je most plný, takže pokud ji chceš udělat bez lidí, vyplatí se přijít brzy ráno nebo v noci, když jsou domy osvětlené.
Ano, vstup je zdarma od chvíle, kdy Fernando Zóbel v roce 1980 daroval muzeum nadaci Fundación Juan March. A je to jediný způsob, jak vejít do Casas Colgadas a vyklonit se zevnitř nad propast. Předem si ověř den, kdy má v týdnu zavřeno, protože je to jediné muzeum na starém městě, které se nevyplatí nechávat na konec.
Ze samotného hradu zbylo málo: pár úseků hradeb, nějaká věž a Arco de Bezudo. Ale výhled shora —obě soutěsky po obou stranách a město, jak se svažuje po hřebeni— je nejlepší v Cuence a najednou ti dá pochopit krajinu, na které je postavené. Přístup je volný.
Ciudad Encantada, asi třicet kilometrů odtud, místo s erodovanými skalními útvary, které projdeš za hodinu a půl. A pramen řeky Cuervo, o něco dál. Na obojí potřebuješ auto. Celá Serranía de Cuenca je horská oblast se soutěskami, přehradními nádržemi a vesnicemi, která vydá na několik dní.
Stáhněte si Viavoy a projděte Cuenca offline, kdykoli budete chtít.
