Plaza del Val a Mercado del Val
Gastronomický pupek města: dopoledne tržnice s potravinami, odpoledne a večer zóna barových pultů. Přestavěná a znovu otevřená v roce 2016.

Město s vlastní celostátní soutěží tapas, lechazo pečené v peci na dřevo a Ribera, Rueda, Toro a Cigales co by kamenem dohodil.
🎧 Na trase Pasaje Gutiérrez, Pisuerga a tapasValladolid nabízí kombinaci, které se jen těžko něco vyrovná: jednu z nejlepších kultur tapas ve Španělsku, s celostátní soutěží, která výrazně zvedla průměrnou úroveň, a čtyři vinařská označení původu necelou hodinu cesty od centra.
Epicentrem je Plaza del Val s tržnicí ze železa a skla z let 1878-1882, která se v roce 2016 znovu otevřela napůl jako tradiční tržnice a napůl jako zóna barových pultů.
Kolem ní, v ulicích, které vedou k Plaza Mayor a k náměstí Rinconada, se soustřeďují desítky barů. Je to kompaktní okruh, který projdeš celý za pět minut a jehož vyčerpání zabere celou noc.
Valladolid se od ostatních liší úrovní autorské tapy. Celostátní soutěž pinchos a tapas se tu koná už desítky let a přiměla bary soutěžit s technicky velmi propracovanými nápady, a ne jen s kouskem tortilly.
Výsledkem je vysoká průměrná úroveň a jistá místní posedlost inovacemi. Vyplatí se zeptat, která tapa je specialitou podniku: skoro každý bar má jednu, se kterou se přihlásil do soutěže.
Gastronomický pupek města: dopoledne tržnice s potravinami, odpoledne a večer zóna barových pultů. Přestavěná a znovu otevřená v roce 2016.
Pod podloubím se soustřeďují kavárny a terasy a všude kolem začíná okruh tapas. Výchozí bod každé valladolidské noci.
Stáhněte si aplikaci a objevte Valladolid offline, kdykoli budete chtít. Projděte pěší trasu Pasaje Gutiérrez, Pisuerga a tapas s místním průvodcem v uchu.
Zjistěte více o Viavoy →Hlavním jídlem je pečené lechazo: jehně z mléčného výkrmu plemene churra s chráněným zeměpisným označením, pečené v peci na dřevo v hliněném pekáči skoro jen s vodou a solí. Je to velká kastilská kuchyně asadorů, restaurací specializovaných na pečeně.
Konkuruje mu cochinillo, pečené sele, hlavně na ose Segovia-Valladolid, a i tady se dělá velmi dobře. Asadory v provincii jsou institucí a stojí za tu cestu.
Z polévek a jídel na lžíci kastilská polévka sopa castellana — chléb, česnek, paprika, ztracené vejce — a dušené luštěniny. A z místních produktů kastilský ovčí sýr, morcilla a uzeniny.
Ani zelenina nezaostává: chřest z Tudela de Duero a cibule z Palencie jsou nablízku a v sezóně se objevují na všech jídelních lístcích.
Jako dezert kromě sýra klášterní sladkosti: město mělo desítky klášterů a několik z nich dodnes prodává pečivo přes torno, otočné okénko.
Ribera del Duero začíná na jihu, kolem Peñafielu a Arandy, s odrůdou tempranillo — tinta del país — a víny velké struktury. Ze všech čtyř je to v mezinárodním měřítku nejznámější označení.
Rueda leží na jihozápadě, s odrůdou verdejo: aromatická a svěží bílá vína, která se za tři desetiletí dostala z neznáma na všechny vinné lístky ve Španělsku.
Toro je na západě, v provincii Zamora, s červenými víny obrovské síly a koncentrace. A Cigales, hned severně od města, je nejmenší a vyrábí klasická růžová vína celé oblasti.
Taková koncentrace je výjimečná: čtyři významná označení původu kolem jednoho hlavního města provincie, všechna dostupná na půldenní výlet. Peñafiel se svým hradem-muzeem vína je nejucelenější výlet.
Po jídle je nejpřirozenější se projít: Plaza Mayor s jejím podloubím, Campo Grande s pávy nebo promenáda podél řeky až k říční pláži.
Procházka po sobremese, dlouhém posezení po obědě: jedenáct a půl hektaru zahrady s jezírkem, vodopádem a pávy, kteří se volně procházejí mezi veverkami.
Písečná pláž uprostřed Kastilie, stovky kilometrů od moře. Vznikla v roce 1951 a řeka ji každou zimu odnese.
Patří bezpochyby mezi nejlepší. Celostátní soutěž pinchos a tapas se tu koná už desítky let a přiměla bary soutěžit s technicky velmi propracovanými nápady. Výsledkem je vysoká průměrná úroveň a jistá místní posedlost inovacemi.
Epicentrem je Plaza del Val s tržnicí ze železa a skla z let 1878-1882 a okolní ulice směrem k Plaza Mayor a k náměstí Rinconada. Je to kompaktní okruh, který projdeš za pět minut a jehož vyčerpání může zabrat celou noc.
Jehně z mléčného výkrmu plemene churra s chráněným zeměpisným označením, pečené v peci na dřevo v hliněném pekáči skoro jen s vodou a solí. Je to velká kastilská kuchyně asadorů a asadory v provincii jsou institucí, která stojí za tu cestu.
Čtyři necelou hodinu cesty: Ribera del Duero na jihu, s odrůdou tempranillo; Rueda na jihozápadě, s odrůdou verdejo; Toro na západě, s velmi silnými červenými víny; a Cigales hned na severu, s klasickými růžovými víny oblasti. Je to pravděpodobně největší koncentrace kolem hlavního města některé španělské provincie.
Pokud červené, Ribera del Duero nebo Toro. Pokud bílé, verdejo z Ruedy, které se za tři desetiletí dostalo z neznáma na všechny vinné lístky ve Španělsku. A pokud chceš to nejmístnější gesto, růžové z Cigales, nejmenšího označení a toho, které je městu nejblíž.
Velmi, a nejucelenější výlet vede do Peñafielu, asi padesát kilometrů odsud: v jeho hradě sídlí Provinční muzeum vína a městečko má mimořádné náměstí plaza del Coso s domy s dřevěnými balkony. Autem se to zvládne za půl dne.
Sopa castellana, polévka z chleba, česneku a papriky se ztraceným vejcem; dušené luštěniny; kastilský ovčí sýr; morcilla a uzeniny. A sezónní zelenina, s chřestem z Tudela de Duero nablízku. Jako dezert klášterní sladkosti, protože město mělo desítky klášterů a několik z nich dodnes prodává pečivo.
Stáhněte si Viavoy a projděte Valladolid offline, kdykoli budete chtít.

Čtěte dál


