Voní pomerančovými květy a je tak pravoúhlé a tak klidné, že se nehodí ke všemu, co ho obklopuje. Není to náhoda: toto náměstí nevyrostlo samo jako v tolika městečkách, bylo záměrně narýsováno pravítkem a kružítkem v roce 1485, hned po dobytí městečka, aby rozbilo spleť uliček staré medíny.
Urbanismus dobyvatelů
V roce 1485 Kastilská koruna právě připojila Marbellu a jedním z prvních rozhodnutí bylo vytyčit tu nový, uspořádaný prostor, po renesančním způsobu, který přicházel z Itálie. Je to urbanismus vnucený shora: uvnitř nepravidelné islámské sítě ulic se otevře pravidelný obdélník.
To gesto mělo velmi jasný politický význam. Muslimská medína byla labyrintem uliček bez viditelné hierarchie; obdélníkové náměstí s institucionálními budovami kolem je přesný opak: čitelný prostor, kde je moc vidět.
Kolem byly rozmístěny tři moci, které v městečku vládly: civilní správa v radnici, spravedlnost v domě corregidora a církev v kapli Santiago, každá ve svém domě a všechny hledící si do tváře uvnitř téhož obdélníku.
Hořké pomerančovníky
Pomerančovníky, které dávají náměstí jméno, jsou hořké odrůdy, téže, jakou vidíš na tolika dvorech a náměstích v Andalusii. Jejich plod je tak kyselý, že se nedá jíst po soustech, a kdo to zkusí, hned to pozná.
Sázejí se ze dvou jiných důvodů. Jedním je květ: pomerančové květy voní celé týdny a velmi intenzivně a ta vůně je poznávacím znamením náměstí. Druhým je, že hořký pomerančovník je odolný a stálezelený strom, který dobře snáší horko, sucho i prořezávání.
Plod se ale přece jen využívá: je základem anglické marmelády z hořkých pomerančů, která se od XVIII. století vyrábí ze sevillských pomerančů, a také likérů. Jinými slovy, má odbyt, jen ne jako ovoce na stůl.
Dnes náměstí zabírají venkovní terasy kaváren a je to nejčastěji opakovaná pohlednice Marbelly. Ale zaslouží si chvíli bez spěchu, vsedě, když se díváš, jak si tři institucionální budovy rozdělují strany: je to lekce urbanismu, která funguje i po pěti stoletích.
Nenechte si ujít
Narýsováno pravítkem v roce 1485
Renesanční obdélník otevřený záměrně uvnitř labyrintu muslimské medíny.
Tři moci kolem dokola
Civilní správa, spravedlnost a církev, každá na jedné straně téhož obdélníku, hledící si do tváře.
Pomeranče se nejedí
Jsou hořké odrůdy: po soustech nejedlé. Sázejí se kvůli květům a kvůli odolnosti.
Staré město je malé
Pár bloků bílých uliček, které projdeš za dobrou hodinu. Skoro nikdo to nečeká.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Marbelly
Je to srdce starého města a přirozený výchozí bod. Odtud vedou ulice ke kostelu Encarnación, k hradbám hradu a do Museo del Grabado.
Celé staré město projdeš za dobrou hodinu a je malé: je to jen pár bloků bílých a úzkých uliček. Je to ta část Marbelly, kterou většina návštěvníků nečeká, že najde.
Přijď brzy ráno nebo navečer. Terasy zabírají celé náměstí v době oběda a večeře a cena kávy tady se nepodobá té o dvě ulice dál.
Časté dotazy
Dají se pomeranče z náměstí jíst?
Zkus je, jestli si troufneš… a pak mi nevyčítej. Pomerančovníky na náměstí jsou hořké, ta kyselá odrůda, kterou vidíš v tolika dvorech a na tolika náměstích Andalusie: dávají ovoce, které se nedá jíst po soustech, nemožné, jak je kyselé. Tak proč se sázejí? Kvůli květu, tomu azaharu, který bez přestání voní, a protože hořký pomeranč je dokonalý na marmeládu, tu, kterou Angličané zbožňují. Tady jsou pro ozdobu a pro vůni, ne jako dezert; plod sám opadá a skoro nikdo ho nevyužije.
