Je to katedrála Kanárských ostrovů, mateřský kostel celého souostroví, a také budova, jejíž stavba trvala nejdéle: začala se kolem roku 1500, krátce po založení města, a za dokončenou se považovala až v XIX. století. Skoro čtyři století stavby, a proto funguje jako učebnice architektury.
Uvnitř kamenné palmy, zvenku klasicismus
Interiér je gotický a překvapivý: nesmírně vysoké sloupy, které se nahoře rozevírají v žebra jako kamenné palmy, obraz mimořádně příhodný pro tyto ostrovy, i když ta podoba je nejspíš nezáměrná.
Fasáda je naproti tomu klasicistní, přísnější a zdrženlivější, už z konce XVIII. století. Takový nesoulad mezi obalem a obsahem je u katedrál s velmi dlouhou stavbou běžný, ale tady je kontrast obzvlášť příkrý.
Fasáda je spojená s Josém Luján Pérezem, otcem kanárského sochařství. Narodil se v roce 1756 v Guíi, městečku na severu ostrova, ve velmi skromné rodině, a téměř bez vzdělání vyřezal desítky soch, které se dodnes uctívají na všech ostrovech. Jeho procesní sochy dodnes vycházejí do těchto ulic o Svatém týdnu.
Diecéze je dokonce starší než dobytí: papežství ji zřídilo na papíře, když tyto ostrovy ještě čekaly na dobytí. Je to jeden z těch administrativních detailů, které hodně vypovídají o tom, jak fungovala atlantická expanze.
Věž a nejlepší vyhlídka Veguety
Detail, který mnohým uteče, je, že na zvonici vede výtah. Odtud shora se celá Vegueta rozloží před tebou: ploché střechy, rokle Guiniguada, moře a v pozadí moderní město.
Je to pravděpodobně nejlepší panoramatický výhled na historické město a stojí málo. Vyplatí se ho udělat na začátku prohlídky čtvrti, protože shora pochopíš její půdorys naráz.
Těsně u chrámu je Patio de los Naranjos, ambit, a s ním Diecézní muzeum sakrálního umění, které uchovává to, co diecéze nashromáždila za pět století.
Město trpělo útoky, kterým čelilo každé místo na cestě do Indií. V roce 1595 to zkusil Angličan Francis Drake a odešel s prázdnou; v roce 1599 nizozemské loďstvo Pietera van der Doese město dobylo, vyplenilo a zapálilo a shořela velká část toho, co tu bylo.
Nenechte si ujít
Katedrála Kanárských ostrovů
Mateřský kostel celého souostroví. Začatá kolem roku 1500 a dokončená v XIX. století.
Sloupy jako palmy
Gotický interiér rozevírá nahoře svá žebra v obraz překvapivě kanárský.
Klasicistní fasáda z XVIII. století
Spojená s Josém Luján Pérezem, otcem kanárského sochařství, narozeným v roce 1756 ve skromné rodině.
Na věž vede výtah
Ze zvonice nejlepší panoramatický výhled na Veguetu s roklí a mořem.
Jak zapadá do tvé návštěvy Las Palmas
Vévodí Plaza de Santa Ana, srdci Veguety, s Casas Consistoriales naproti. Je to ústřední zastávka zakladatelské čtvrti.
Prohlídka interiéru spolu s muzeem a věží zabere dobrou hodinu. Ověř si otevírací dobu, která se řídí bohoslužbami a mění se podle sezóny.
Odsud je všechno ostatní ve Veguetě méně než pět minut daleko: Casa de Colón, CAAM, El Museo Canario a poustevna San Antonio Abad.
Časté dotazy
Kdo byl José Luján Pérez?
Otec kanárského sochařství, nic menšího. Narodil se v roce 1756 v Guíi, městečku na severu, ve velmi chudé rodině, a skoro bez vzdělání vyřezal desítky soch, které se dodnes uctívají po všech ostrovech. Pracoval s kamenem i se dřevem se stejnou zručností a jeho ruku poznáš hned v těch klidných, bolestných, velmi lidských tvářích. To, že syn tak prostých lidí navždy poznamenal umění celého souostroví, hodně vypovídá o této zemi.
Trpělo toto město hodně útoky pirátů?
To tedy ano. Leželo uprostřed Atlantiku, přímo na cestě do Indií, a bylo to lákavé sousto. V roce 1595 to zkusil Angličan Francis Drake a odplul s prázdnou, odražen. Horší byl rok 1599: nizozemská flotila Pietera van der Doese dobyla město, vyplenila ho a zapálila, a shořela velká část toho, co se do té doby postavilo, včetně archivů a dokumentů, které se navždy ztratily. Proto se tu muselo tolik znovu stavět.
