Dva tisíce pět set metrů obvodu, dvanáct metrů výšky, tři metry tloušťky, osmdesát sedm půlkruhových věží a asi dva tisíce pět set cimbuří. Není to dochovaný úsek: je to celý prstenec, uzavřený, tak jak byl dokončen. Platí za nejzachovalejší středověké hradby v Evropě a jejich stav není dílem štěstí, ale něčeho mnohem prozaičtějšího: nikdy nebyl důvod je zbourat.
Město postavené na hranici
Když křesťanská království postupovala po této náhorní plošině, ocitla se Ávila v zemi nikoho mezi severem a al-Andalusem, vystavená ze všech stran. Alfons VI. pověřil svého zetě Raimunda Burgundského, aby ji znovu osídlil a bránil, a od konce XI. století se celý pahorek uzavřel kamenem.
Návrh odpovídá tehdejší výzbroji. Věže stojí velmi blízko u sebe, mnohem blíž, než bývalo obvyklé, a ta blízkost má taktický důvod: s lukem a kuší je účinný dostřel krátký, a aby žádný úsek zdi nezůstal nekrytý, bylo třeba znásobit střelecká místa.
Výsledkem byla pevnost, která odrazovala už svým vzhledem. Ávila nebyla nikdy dobyta útokem a to je asi nejlepší důkaz, že výpočet vyšel: nejúčinnější hradby jsou ty, které útoku zabrání, místo aby mu odolávaly.
Postavené z předchozích měst
Prohlédni si žulu zblízka, hlavně ve spodních úsecích. Část kvádrů nebyla vytesána pro tento účel: jsou to znovu použité římské a vizigótské kameny, s náhrobními deskami, stélami a zlomky nápisů zasazenými do zdi popsanou stranou ven nebo dovnitř.
Taková recyklace byla běžnou praxí — lámat a vozit nový kámen je drahé a ruiny předchozího města byly hned po ruce —, ale když ji rozpoznáš, působí zvláštně: hradby byly doslova postaveny z kostí toho, co tu bylo předtím.
Po ochozu, hradební cestě, která korunuje zeď, se dá chodit v několika zpřístupněných úsecích, a to je ta prohlídka, kterou je třeba udělat: vidíš město zevnitř a krajinu zvenku přesně tak, jak je viděl strážný. UNESCO je v roce 1985 zapsalo na seznam světového dědictví spolu s kostely za hradbami.
Nenechte si ujít
Prstenec je celý
Není to dochovaný úsek: je to 2500 uzavřených metrů s 87 věžemi a asi 2500 cimbuřími.
Věže velmi blízko u sebe
S lukem a kuší je dostřel krátký, takže bylo třeba znásobit střelecká místa, aby žádná zeď nezůstala nekrytá.
Znovu použité kvádry
Římské a vizigótské náhrobní desky a stély zasazené do zdi. Postavily se ze zbytků předchozích měst.
Nikdy nebyla dobyta útokem
Nejlepší hradby jsou ty, které útoku zabrání, místo aby mu odolávaly, a tyhle odrazovaly už svým vzhledem.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Ávily
Hradby jsou město: všechno ostatní je uvnitř nebo je k nim přilepené. Na ochoz se vstupuje na několika místech, mezi nimi u Puerta del Alcázar, a jsou tu úseky s trasami různé délky, takže si to můžeš přizpůsobit času, který máš.
Abys je viděl celé a zvenku, musíš vyjít z města a přejít řeku až k Los Cuatro Postes, patnáct minut pěšky. Odtud se ukáže celý prstenec na pahorku a to je obraz, který si z Ávily odnáší každý.
Praktické upozornění: město leží ve výšce přes tisíc sto metrů a skoro pořád tu fouká suchý vítr. Na ochozu, bez jakékoli ochrany, je to v zimě hodně znát. Na celou trasu nahoře počítej s dobrou hodinou.
Časté dotazy
Kolik bran mají hradby?
Devět, a k tomu pár malých fortnen. A nejsou všechny stejné: najdeš tu monumentální, jako je Puerta del Alcázar, i skromné, skoro schované. Každá hleděla k jedné cestě a k jednomu řemeslu: brána trhu, brána koželuhů, ta, která vedla ke katedrále, s váhou na mouku… Hradby nebyly slepou zdí, byly živou membránou, se vstupy a výstupy kontrolovanými do posledního detailu. Devět úst, kterými dýchalo celé město.
Je pravda, že se postavily za pouhých devět let?
To tvrdí stará kronika města: že se postavily za devět let a pracovaly na nich současně skoro dva tisíce mužů pod vedením těch dvou mistrů s cizími jmény. Zní to epicky a obyvatelé Ávily to rádi vyprávějí. Ale historici o tom pochybují: myslí si, že to, co vidíš, se stavělo hlavně během XII. století, v několika fázích, pomaleji, než tvrdí legenda. Devět let nebo sto, výsledek stojí i po tisíci letech.
