Nejpanštější alicantský palác XVIII. století, který postavila rodina hraběte z Lumiares v době, kdy se město díky svému přístavu plnilo penězi. Od roku 2001 v něm sídlí muzeum výtvarného umění a není lepší vstupní brány k pochopení toho, jak tato země malovala a jak sama sebe viděla.
Palác z přístavních peněz
Palacio Gravina vyrostl uprostřed obchodního rozmachu Alicante, kdy vývoz vína, mandlí a esparta přes přístav vytvářel nová jmění. Rodina hraběte z Lumiares přišla do města právě tehdy a postavila si dům, který tomu odpovídal.
Portál z tesaného kamene je to nejlepší na průčelí a prvek, který určuje postavení budovy. Je to umírněné pozdní baroko, ve stejném duchu jako radnice, která se stavěla ve stejných letech.
A je tu pozoruhodná shoda okolností. Jeden z hrabat z Lumiares, Antonio Valcárcel, byl v XVIII. století jedním z prvních archeologů ve Španělsku, milovníkem římských ruin, který vykopával a zkoumal právě Lucentum, město, z něhož vzešlo jméno Alicante. Palác průkopníka archeologie se nakonec stal muzeem.
Čtyři staletí malířství a jedno jméno
Prohlídka pokrývá období od XVI. do XX. století s většinou sbírek provinční rady Diputación a s hrstkou děl zapůjčených muzeem Prado. Je tu staré náboženské malířství, velká plátna z XIX. století s historickými a žánrovými náměty a místní XX. století.
Jenže jménem domu je Emilio Varela. Byl to alicantský malíř, dědic Sorollova světla, který se odvážil přinést sem závan avantgardy a malovat tento záliv a tyto hory se svobodou, jakou předtím nikdo neměl.
Jeho životopis vysvětluje, proč ho v Alicante mají na oltáři. Byl to tichý muž, z těch, kdo nehledají hluk ani slávu: zatímco jména, o kterých se tehdy mluvilo, odcházela do Madridu nebo do Paříže, on zůstal tady, věrný svému způsobu malby, a dokud žil, mimo svůj kraj se uznání skoro nedočkal.
Muselo uplynout dost času, než ho postavili na místo, které mu patří. Vidět ho tady, v sále, který je mu věnován, se zálivem, který maloval, deset minut chůze odsud, je nejlepší způsob, jak se přiblížit jeho dílu.
Nenechte si ujít
Palác přístavního rozmachu
Postavil ho hrabě z Lumiares, když víno a mandle vytvářely ve městě nová jmění.
Hrabě archeolog
Antonio Valcárcel ze stejné rodiny patřil k prvním archeologům ve Španělsku a vykopával Lucentum.
Čtyři staletí a díla z Prada
Od XVI. do XX. století, se sbírkami provinční rady Diputación a hrstkou obrazů zapůjčených muzeem Prado.
Emilio Varela
Dědic Sorollova světla, který tu zůstal, místo aby odešel. Uznaný pozdě a velmi milovaný.
Jak to zapadá do tvé návštěvy Alicante
Je ve starém městě, dvě minuty od MACA a od konkatedrály. Obě muzea na sebe přirozeně navazují a dohromady zaberou dopoledne a půl.
Třetím z trojice je MARQ, trochu dál a s vlastní zastávkou tramvaje, které si žádá víc času. Všechna tři dohromady vydají na celý den.
Vstupné je levné nebo zdarma podle dne. Počítej s hodinou a část z ní věnuj sálu Varely: to je to, co odlišuje toto muzeum od kteréhokoli jiného španělského provinčního muzea.
Časté dotazy
A kdo byli ti hrabata, kteří si dali postavit palác?
Podívej, tady je jedna nádherná náhoda. Jeden z hrabat z Lumiares, Antonio Valcárcel, byl v XVIII. století jedním z prvních archeologů Španělska, milovníkem římských ruin, který se pustil do vykopávek a zkoumání právě Lucenta, starého města, ze kterého vzešlo jméno Alicante. Všimni si, jak se život otáčí: rodina, která postavila tento palác umění, už vykopávala minulost města dvě staletí předtím, než vzniklo MARQ.
A ten Emilio Varela, o kterém pořád mluvíš?
Byl to tichý člověk, z těch, kteří nehledají ani hluk, ani slávu. Zatímco tehdy známá jména odcházela do Madridu nebo do Paříže hledat štěstí, on zůstal tady, ve svém koutě, věrný svému způsobu malby, a za života se mu mimo jeho kraj dostalo jen malého uznání. Musel uplynout čas, aby se pochopilo, jak velký byl; dnes je jedním z nejvýznamnějších jmen malířství tohoto koutu Středomoří. Jeden z těch nenápadných géniů, kterých si lidé cení příliš pozdě.
