Je to vyhlídka, která shrnuje celé město. Od zábradlí se otevírá celá vigská ría, jedna z těch Rías Baixas, které moře vtlačilo do vnitrozemí jako mírný zelený fjord, s přístavem dole, s ostrovy Cíes, které uzavírají ústí, a s vory na chov slávek plovoucími na vodě.
Co přesně je odsud vidět
Přímo pod tebou přístav, jeden z nejdůležitějších v Evropě v rybolovu i v nákladní dopravě, se svými jeřáby a loděmi. Naproti druhý břeh, poloostrov Morrazo, posetý bílými vesnicemi.
Vpravo, když sleduješ ría do vnitrozemí, tušíš most Rande, ten štíhlý bílý zavěšený most, který sešívá oba břehy. A pod tou vodou se skrývá příběh jako z filmu: v roce 1702 se tu odehrála bitva u Rande, když anglo-nizozemská flotila překvapila galeony vracející se z Ameriky naložené stříbrem a mnohé se potopily i se svým pokladem.
Na vodě plují tmavé plošiny: to jsou bateas, vory na chov slávek, díky nimž je tato ría jednou z největších spižíren mořských plodů na světě. Jsou to dřevěné konstrukce, z nichž visí lana, na kterých slávky rostou přichycené.
A v pozadí, kde uzavírají ústí jako přirozená hráz, ostrovy Cíes, dnes národní park. Římané jim říkali Ostrovy bohů a jejich pláž Rodas byla nejednou vyhlášena tou nejkrásnější na planetě.
Město, které žije čelem k Atlantiku
Odsud pochopíš Vigo na první pohled: město, které vždycky žilo s pohledem upřeným na moře a zády ke kopcům. Všechno, čím bylo — osada kultury castro, opevněné městečko, brána emigrace, velký rybářský přístav —, prochází touto čarou vody.
Rías Baixas jsou říční údolí zaplavená mořem po poslední době ledové, když stoupla hladina oceánu. Tato geometrie vysvětluje, proč mají chráněnou vodu, malé vlny a mimořádně vysokou biologickou produktivitu: právě to umožňuje chov na vorech.
Cíes jsou chráněné právě proto, že jsou křehké: vylodit se nemůže každý, kdo chce, je potřeba povolení a každý den se omezuje, kolik lidí vstoupí na písek. Nejsou tam auta ani hotely, jen kemp a stezky, a proto zůstávají takové, jaké jsou.
Nejlepší chvíle pro výstup je soumrak, kdy slunce zapadá do ústí mezi ostrovy Cíes. Je to pohlednice, kterou si z Viga odváží každý, a na rozdíl od skoro všech pohlednic si tahle svou slávu zaslouží.
Nenechte si ujít
Celá ría na jeden pohled
Přístav, Morrazo, most Rande, vory na slávky a ostrovy Cíes, které uzavírají ústí.
Bateas
Plovoucí vory na chov slávek, díky nimž je tato ría jednou z největších spižíren mořských plodů na světě.
Pod vodou je poklad
V roce 1702 poslala bitva u Rande ke dnu galeony naložené americkým stříbrem.
Ostrovy bohů
Tak říkali Římané ostrovům Cíes. Dnes národní park s přístupem omezeným povolením.
Jak zapadá do tvé návštěvy Viga
Leží na vrcholu Parque do Castro, dvě minuty od osady kultury castro a od pevnosti. Všechny tři uvidíš při jednom výstupu.
Přístup je volný a kdykoli, zastávka zabere patnáct až dvacet minut a k tomu tolik, kolik budeš chtít zůstat. Jestli máš ve Vigu čas jen na jednu věc, ať je to tahle.
Dolů se dostaneš na Praza de España a do nové čtvrti, nebo z druhé strany do Casco Vello. Vyplatí se vyjít nahoru na začátku dne, aby ses zorientoval, a vrátit se na konci dne kvůli soumraku.
Časté dotazy
Co skrývá ta část ría, ta u Rande?
Příběh jako z filmu. Tam, v úžině Rande, se v roce 1702 odehrála bitva u Rande: anglo-nizozemská flotila překvapila španělské galeony, které se vracely z Ameriky naložené stříbrem, a mnohé se i se svým pokladem potopily na dno ría. O tom potopeném zlatě se tolik mluvilo, že ho do svého románu „Dvacet tisíc mil pod mořem“ přidal i Jules Verne: kapitán Nemo plní truhly Nautila pokladem z Viga. Hledači pokladů ho hledali celá staletí.
Proč jsou ostrovy Cíes tak výjimečné?
Už Římané se na ně dívali s úctou: říkali jim Ostrovy bohů. A dnes, právě proto, jak jsou křehké, nemůže přistát kdokoli: potřebuješ povolení a každý den se omezuje, kolik lidí vstoupí na písek. Žádná auta ani hotely, jen kemp a stezky. Proto zůstávají tak panenské. Moct se k nim přeplavit lodí je pro mě jedna z nejlepších věcí, které se ve Vigu dají dělat.
