Kostely mimo hradby jsou součástí zápisu na seznam světového dědictví a skoro nikdo se na ně nevydá. Jiný kámen, jiná barva a jeden z nejlepších románských portálů ve Španělsku.
Zápis na seznam světového dědictví z roku 1985 nezahrnuje jen hradby: výslovně do něj patří i kostely za hradbami. A tam je ta část Ávily, kterou většina lidí propásne, protože opevnění přitahuje tak silně, že jen málokdo projde branami ven. První, co se po výstupu z hradeb změní, je barva kamene.
Uvnitř hradeb je kámen šedá žula; venku teplý a zlatavý vápnitý pískovec caleña, který se v nízkém světle rozzáří. Tento kontrast je nejlepším důvodem, proč vyjít z hradeb.
San Vicente, klenot
Začata kolem roku 1130, stavěna dvě století.
Je to největší bazilika románské Ávily a stojí vedle stejnojmenné brány, pět minut od katedrály, když vyjdeš z hradeb. Nejdřív zaujme západní portál, chráněný předsíní, se skupinou apoštolů na ostěních výjimečné kvality.
Ty postavy lehce natáčejí tělo, gestikulují, hledí jedna na druhou a mají individualizované tváře, se záhyby tunik provedenými s lehkostí. Je to románský sloh přesně ve chvíli, kdy se sochařství začíná uvolňovat ze strnulosti, a proto patří k vrcholům tohoto slohu ve Španělsku.
Uvnitř je hlavním dílem kenotaf tří mučedníků pod gotickým baldachýnem: monumentální hrob z polychromovaného kamene, jehož reliéfy vyprávějí umučení scénu po scéně, se schopností vyprávět, jaká je ve XII. století vzácná.
A přímo na kenotafu je vytesaná legenda: o Židovi, který se posmíval mučednictví, napadl ho had, který vylezl ze skály, kál se, obrátil se na víru a zaplatil stavbu chrámu. Je to velmi otevřený středověký proselytismus a je dobré ho tak číst, ne jako malebnou historku.
Stavěla se skoro dvě století, takže se v ní dá číst přechod od románského slohu ke gotice, jak postupuješ od presbytáře k západnímu konci: půlkruhové oblouky vzadu, lomené oblouky a křížová žebrová klenba v nejpozdější části. Vstupné kolem 3 € včetně krypty.
Uvnitř hradeb druhý konec téhož vývoje: připisuje se jí prvenství první gotické katedrály na poloostrově, s prvním deambulatoriem ve Španělsku, a její apsida je doslova baštou hradeb. Porovnat její kámen s kamenem San Vicente je nejlepší lekce, kterou město nabízí.
Uvnitř hradeb převládá šedá žula z hor, tvrdá, obtížně opracovatelná a studené barvy. Venku, v kostelech předměstí, se objevuje vápnitý pískovec caleña, místní kámen teplého odstínu, který podle žíly přechází od okrové do načervenalé a v nízkém bočním světle se doslova rozzáří.
Ten rozdíl není estetický, ale praktický. Žula byla to, co bylo po ruce na pahorku, a to, co se hodilo na stavbu hradeb, které musely odolat; pískovec, měkčí, dovoluje takovou úroveň řezby, jakou žula nedovolí, a proto jsou nejpropracovanější portály venku, a ne uvnitř.
To je důvod, proč je kvalitní románské sochařství v Ávile celé za hradbami. Nejde o to, že by předměstí byla bohatší: pracovala s materiálem, který se dal opracovat. Katedrála ze žuly dosahuje své síly objemem, a ne detailem.
Nevýhodou pískovce je, že eroduje, a na několika z těchto kostelů je to znát: některé portály a hlavice jsou dost ošlehané šesti nebo sedmi staletími pod širým nebem v podnebí vysoké náhorní plošiny s častými mrazy.
Další kostely na předměstí
San Pedro, naproti Mercado Grande a Puerta del Alcázar, je druhý nejvýznamnější: románský z konce XII. století, s velkou rozetou v západním průčelí a velmi dobře zachovaným závěrem se třemi půlkruhovými apsidami. Vévodí náměstí, kde se po staletí konaly výroční trhy.
San Andrés na severu je pravděpodobně nejstarší z celého souboru a nejstrožší, s figurálními hlavicemi velké kvality. Stojí dost stranou, a proto k němu skoro nikdo nedojde, ale pro toho, koho zajímá románské umění, je to povinná zastávka.
A San Segundo u řeky je malý kostel s pozoruhodnou náhrobní sochou, na přirozené cestě mezi městem a Los Cuatro Postes, takže ho mineš bez odbočování, pokud tu trasu půjdeš pěšky.
Celý soubor dává smysl zápisu UNESCO: Ávila není jen opevnění, ale systém opevněného města a předměstí, a právě ten systém se dochoval celý. Vidět ji jen zevnitř znamená vidět polovinu.
Brána, kterou se vychází na Mercado Grande, kde stojí San Pedro. To náměstí bylo po staletí dějištěm výročních trhů, rytířských klání a turnajů a dodnes je největším otevřeným prostranstvím ve městě.
Cesta sem pěšky vede kolem San Segundo na břehu řeky, takže obě místa na sebe navazují bez odbočování. Patnáct minut od Puerta del Alcázar, a když dorazíš, celý prstenec hradeb na pahorku.
Protože je to jiný materiál. Uvnitř hradeb převládá šedá žula z hor, tvrdá a studená; venku se použil vápnitý pískovec caleña, teplý místní kámen, který přechází od okrové do načervenalé a v nízkém bočním světle se rozzáří. Pískovec je měkčí a dovoluje řezbu s takovým detailem, jaký žula nedovolí.
Proč je nejlepší sochařství za hradbami?
Kvůli materiálu. Pískovec předměstí dovoluje detailní řezbu, kdežto žula opevnění dosahuje své síly objemem, a ne reliéfem. Proto jsou nejpropracovanější portály, jako ten u San Vicente, mimo hradby, a ne uvnitř, i když budovy uvnitř byly významnější.
Které kostely je třeba vidět?
Především San Vicente, kvůli západnímu portálu a kenotafu tří mučedníků. Potom San Pedro naproti Mercado Grande, s velkou rozetou a závěrem se třemi apsidami. A pokud tě zajímá románské umění, San Andrés na severu, nejstarší a nejvíc stranou.
Jsou zahrnuté do zápisu UNESCO?
Ano, výslovně. Zápis na seznam světového dědictví z roku 1985 zahrnuje opevněné město a kostely za hradbami jako celek, protože se nechrání jen opevnění, ale celý systém města obehnaného hradbami a jeho předměstí, který se dochoval celý až do dneška.
Jak dlouho trvá je projít?
Hodina a půl na celý soubor včetně přesunů, i když většina času padne na chůzi mezi nimi. Jen San Vicente zabere asi třicet minut i s kryptou. Pokud je času málo a musíš si vybrat jeden, pak bez diskuse San Vicente.
Kdy je nejlepší denní doba?
Pozdní odpoledne. Vápnitý pískovec caleña potřebuje nízké boční světlo, aby ukázal svou barvu, a při nízkém slunci se rozzáří tak, jak se to v poledne nestane. Je to přesně stejné pravidlo, jaké platí pro žulu hradeb při pohledu z Los Cuatro Postes.
Praktické informace
KdeVšechny za hradbami: San Vicente, San Pedro, San Andrés a San Segundo.
Ten hlavníSan Vicente, vedle stejnojmenné brány. Vstupné kolem 3 € včetně krypty.
OstatníDo San Pedro a San Andrés je vstup volný, s otevírací dobou podle bohoslužeb.
Nejlepší dobaPozdní odpoledne: vápnitý pískovec caleña se v nízkém světle rozzáří.
DélkaHodina a půl na celý soubor, včetně přesunů.
Proč na tom záležíKostely za hradbami jsou zahrnuté do zápisu na seznam světového dědictví.
Na mapě
🎧 S Viavoy
Projděte Avila a poslouchejte vlastním tempem
Stáhněte si Viavoy a projděte Avila offline, kdykoli budete chtít.
od 3,99 €· jednorázová platba
City Pass · 9,99 €3 dní, všechny prohlídky v Avila